Odstraňte z jeho dosahu všechny kabely a šňůry (králíci je rádi hlodají, zvláště pokud jim někde překážejí v průchodu).

Nenechávejte rozestlané peřiny, z nějakého (mě neznámého) důvodu jsou peřiny velkým lákadlem pro vyčurání se do nich. Jsou tak měkké a krásně se to do nich vsákne. To si přeci králíček nemůže nechat ujít. Má k tomu sklony mnoho králíků, i těch vychovaných, kteří se jinde nevymočí. Zbytečně tedy neriskujte - aspoň zezačátku.

Králík nerad dlouho sedí tam, kde praží slunce.

Chraňte ušáka před setkáním s cizími psy.
 

Od teď se musíte stále dívat kam šlapete, alespoň ze začátku, kdy se vám králík bude více plést pod nohama. Pokud nesete něco dobrého co králík chce, je zvýšené riziko toho, že vám začne samou radostí skákat před nohama a vy ho nechtě nakopnete. Pokud do něj omylem kopnete, nebo mu šlápnete na pacinku, hned se mu omluvte.

Nedělejte příliš prudké pohyby, králíka to leká.

V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), tak v té chvíli, právě když ho nachytáte přitom ho hned odneste na místo, kde chcete aby chodil na toaletu a postarejte se aby tam chvíli zůstal (bedýnka, kočičí záchod, zvolený roh v králíkárně). Měl by to brzy pochopit. Podchytit chození na toaletu hned ze začátku je nesmírně důležité.
 

Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde teď hlavně o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, hlavně v prvních dvou měsících si dejte záležet.
Králíka chvalte za to co udělá dobře.

Když zjistíte, že se králíkovi něco nelíbí (např. ho to lehtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se přiblížíte, bude mít potom obavy že ho zase chcete lechtat.
 

Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se že je vzduch. Při příchodu ho pozdravte, také ráno když vstanete. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho. Králíčka nezastrašujte, tím si jeho důvěru nezískáte, naopak - začne se vás spíš bát, což se později může projevit jako zbytečná agrese vůči vám i okolí.

Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho nátuře.

Všechno však chce čas a pravidelné opakování. Nečekejte dokonalost, občas králík pravidla poruší.
 

Věnujte se mu, věnujte mu čas. Berte ušáka občas do ruky, zvyknete ho tak na zvedání a nošení. Posaďte si ho na klín a hlaďte jej. Opět ho zvykáte, časem třeba přijde a sám si k vám na klín vyskočí a nechá se hladit.

Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, mohlo by se stát že zdivočí, nebude se chtít nechat vzít do ruky, bude utíkat a schovávat se. Věnujte mu tedy čas.
 

Hlaďte králíka jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte králíčka příliš silně - jinak mu hlazení bude nepříjemné. Chytejte a zvedejte ho opatrně, aby ho to nebolelo. Dle mého pozorování králík ocení, když se občas vy snížíte k němu a hladíte ho na zemi bez zvedání.

Pokud králíka chytíte do ruky, nemělo by vždy následovat něco nepříjemného (např. zavření do králíkárny či klece). Mohly by pak mít tendenci utíkat, když uvidí že ho chcete chytit a zvednout. Králíka občas berte do náruče jen tak, pohlaďte ho a pak ho zase položte. Nebude se tolik bát zvedání. Nebude cítit ohrožení.
 

Králíka nehlaďte do úplného vyhlazení, ale jen tak dlouho, dokud se mu to líbí. Až dá najevo že to stačí, nechte ho zas odpočinout. Jeho akce a odpočinek se v určitých intervalech střídají. Někdy se rád natáhne a odpočívá.
 

Pro krmení mu určete jedno místo. Měl by mít vlastní misku. Může dostat pamlsek i jinde, ale tak, aby věděl, kam se má vracet pro jídlo.
Králíčkovi umožněte, aby se mohl kdykoli vrátit do králíkárny (pro vodu, seno, na toaletu)

Králík by měl dostávat nejen suchou potravu (hlavně seno, trošku krmné směsi ze zrní), ale i šťavnaté zelené krmení. V létě to může být tráva, listy pampelišek (ve městě utržené raději omyjte a osušte kvůli znečištění psími výkaly ap. Osušit proto, aby se králík nenadmul zapařeným krmivem). V zimě mu můžete zpestřit jídelníček kedlubnou, zelenými natěmi od mrkve, lístkem kapusty (ne moc a ne moc často, je plynotvorná), salátem (nepřehnat, nemusí být ve větším množství ideální pro králičí zažívání), jablíčkem, zelenou petrželkou, mrkví (pokud králík mrkev odmítá, zkuste mu dát mrkev krájenou na menší kousky či strouhanou). Sami uvidíte co mu bude chutnat.

Neberte mu jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to.

Králík údajně jí až 70 x denně, je pro něj nebezpečné aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se teď máte snažit svého miláčka vykrmit. Jen by měl mít vždy k dispozici seno (i přes noc) a vodu.

Králíkovi dorůstají řezáky ročně až o 13 cm, takže si je musí brousit. Měl by mít něco na hlodání - větvičku z ovocného stromu, tvrdý chléb, zrní. Jinak začne hlodat králíkárnu nebo nábytek. Přerostlé zuby mohou způsobit zdravotní komplikace.

Králíci jsou také mlsní a malá králíčata si docela dají říci na kousek sušenky. Vzhledem k tomu, že to není jejich přirozená strava, je možno to použít pro výcvik, za odměnu nebo občas jen malý kousíček sladkosti pro chuť. Rozhodně byste je neměli krmit hlavně sušenkami a čokoládou ačkoli jim tak chutná, neprospělo by jim to.

Králíci pijí vodu, ale někteří si občas rádi dají mléko. To záleží na individuálních chutích.

Pro první očkování- jak uvádí časopis ifauna nebo příbalový leták Biovety, výrobce vakcín - je optimální stáří 10 týdnů a revakcinace se provádí za 6 měsíců. Potom je třeba ji opakovat každých 6 měsíců, protože imunita po vakcinaci přetrvává 4 - 6 měsíců. Provádí se očkování proti králičímu moru a myxomatóze. Lze použít kombinovanou vakcínu PESTORIN MORMYX. Veterinář mi na otázku očkování sdělil, že králíčky narozené na podzim stačí poprvé naočkovat v březnu a potom přeočkovat jednou ročně na jaře, za předpokladu, že jsou chováni v bytě a ne venku. Přesto doporučuji raději dodržovat půlroční očkovací cykly.

Když se vám králík zdá nemocný, neváhejte s ním zajít k veterináři. Při průjmu je třeba dieta - jen seno, suché krmení, čistá voda a užívat lék od veterináře proti průjmu. Ten se rozmíchá do vody. Když to králík nechce, můžete mu tu vodu něčím, co má rád, ochutit. Průjem je třeba hned léčit, delší dobu neléčený je pro králíčka nebezpečný. Pokud ušák často kýchá, opět doporučuji návštěvu veterináře, který mu může dát např. injekci s antibiotiky.

Péče o drápky

Pokud jde o drápky, ty si králíček sám ostříhat neumí a přesto mu rostou, takže mu s tím musíte pomoci. Jestli se na střihání necítíte, svěřte to poprvé svému veterináři a nechejte se od něj poučit jak na to. Drápek je třeba stříhat v mrtvé části - ne tam kde vede červená žilka. Je to poznat pohledem proti světlu. Lépe než nůžkami, se stříhají kleštičkami na nehty. V přírodě se ušákovi drápky obrušují pohybem po různorodém terénu. Doma je třeba přírodě pomoci. Přerostlé drápky jsou nepříjemné jak pro vás (králík hrozně škrábe), tak pro králíka, kterému překážejí.

S bytem ho seznamte postupně. Už se mi stalo, že se králík neuměl hned vrátit ke svému domečku, nevěděl kudy zpět a tak udělal loužičku na podlaze. Prostě zabloudil. Otevírejte mu nové prostory postupně aby se mohl dobře zorientovat. (první dny pouze místnost kde má králíkárnu, za pár dní další pokoj atd...).

Buďte pro králíka čitelní, usnadní to vaši komunikaci. Dávejte mu najevo tónem hlasu, rychlostí hlasu, pohybem ruky a postojem těla jasné signály. (varovný tón hlasu, pochvalný tón hlasu, konejšivý a uklidňující, ruka která nabízí dobrotu, ruka která chce hladit, ruka a hlas který volá, podřepnutí a natažená ruka, varovné tytyty prstem před králíkem když dělá nějakou neplechu, tlesknutí do dlaní je pro králíka nepříjemný zvuk zvláště když je blízko něj a dá se použít k výchově, pokud ho třeba chcete odradit od toho aby do něčeho hlodal).

Podle mé zkušenosti je pro králíka obtížné rozpoznat slova. Větší úspěch vás čeká na zvuky lišící se od běžného hovoru, které snadno rozpozná. (zamlaskání, tlesknutí, jemné zahvízdání ...). Zkuste jen tak mluvit a najednou vložte nějaký zvuk a dívejte se na králíka, zda na něj nějak reaguje - zpozorní, zavětří, zastřihá ušima, nastraží uši, nakloní se směrem k vám. Zvukům na které reaguje, a které rozpozná od běžné řeči pak můžete přiřadit určitý význam. Zvuk králík zachytí snadněji, když jej několikrát za sebou zopakujete a pak vždy následuje totéž. Zvuky by od sebe měly být dostatečně odlišné. Králíci snadno rozpoznají i jiné zvuky - např. šustění sáčku s něčím dobrým, zvuk otevření lednice a přihrádky se zeleninou, zvuk sypání obilí do misky, zvuk otevření dveří a chrastění klíčů při vašem příchodu .... Takže nejdůležitější úlohu hraje neverbální komunikace - a to oboustranně. Králík se vám také bude pokoušet různé věci říci či naznačit - svým chováním. Pokud bude tlouci miskou, asi chce najíst. Když vidí že máte něco dobrého, přijde k vám a pohledem se snaží říci "nezapomeň na mě, už tu čekám, chci taky kousek". Když přijdete domů, pozdravte ho. Když ráno vstanete, tak ho také pozdravte a vlídně na něj promluvte. Je to přeci člen vaší rodiny. Jistě vaši pozornost ocení, bude cítit že vám na něm záleží a že pro vás není jen vzduch. Nestane se k vám lhostejným. Je to opět krok k důvěře a ochočení.
Příklad-zkušenost: Např. králičice Wendy ke mně přijde, když sedím u stolu, a jemně mi několikrát čumáčkem strčí do nohy. Tím na sebe chce upozornit. Buď chce pohladit, nebo něco k jídlu, nebo jí došlo pití, nebo si chce jen hrát. Musím pak začít pátrat co potřebuje. Rozhodně není dobré takové pokusy o komunikaci naprosto ignorovat. Potom by králíček mohl přestat jevit zájem o komunikaci s vámi.

Vybudujte vzájemný respekt. Králík by měl vědět, že pánem jste tu vy a ve své králíkárně on. Zároveň by měl pociťovat dostatečnou míru svobody, ale poskytněte mu jasné hranice. Moje králičice Wendy má např. zakázáno chodit do kuchyně. Ze začátku vyhledávala každou příležitost aby tam vniknula, prostě na to číhala. Po několika měsících pevného trvání na pravidle (vyhození tleskáním a jasnými gesty aby odešla a zavřením dveří) pochopila natolik, že už nečíhá na příležitost. Respektuje naše teritorium. Přesto musíme dveře do kuchyně zavírat. Když zůstanou 5 minut otevřené, už to není katastrofa jako dříve. Po půl roce to respektuje natolik, že když sedíme v kuchyni a necháme otevřené dveře a ona by chtěla přijít za námi (králík je rád ve společnosti lidí), tázavě se zastaví mezi dveřmi a podívá se na nás, jestli nebudeme protestovat. Pokud vidí, že jí nechceme vyhodit a nic nenamítáme, opatrně vejde, ujišťujíce se že je to OK. Pokud však začneme protestovat a velet jí rázným hlasem a gesty k odchodu (takový ten pohyb jaký má zedník když nahazuje omítku), otočí se a jde ven.

Pravidelná výměna podestýlky - zvláště v místě králíčí toalety - by měla být samozřejmostí. Nemělo by dojít k tomu, aby ležel v prostoru promáčeném močí.

Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej pravidelně koupat. Kupříkladu králík, který není zavřený, má volný pohyb a na toaletu chodí do králíkárny často zvolí na spaní jiné místo - mimo králíkárnu.